Naše politické plány preferují téměř po celou dobu od postavení druhé atomové elektrárny v Dukovanech stavbu podobných nových zařízení. Dukovanům předcházela totiž nepovedená československá A1, která pracovala na Slovensku. Nijak podstatně s tím nezahýbala ani změna režimu u nás, ani několik atomových selhání ve světě. Stále stejná písnička.
A dnes, kdy je situace okolo atomového obra v Záporoží již rok a půl napjatá jako struna, nehodlají místní politici jakkoli měnit na atomové výrobny názor. Válečné situace ještě navíc využívají s odůvodněním, že potřebujeme dostatek vlastní energie. Palivo přitom přišlo z Ruské federace, když mu byla udělena válečná výjimka. A dá se takovému palivu vůbec věřit?
„Podobných otazníků je kolem atomu celá řada. Naši odborníci je však většinou interpretují jako nepodstatné či dokonce neškodné. Již po Fukušimě se v Německu po zralé úvaze rozhodli, že atomové reaktory definitivně uzavřou a půjdou dál bez nich. V naší zemi se obrovské množství technologií a produktů provozuje se spoluúčastí německých firem a nikdo si nestěžuje. Atom jsme dlouhá léta budovali s ruskou účastí a dál bohužel zůstáváme oproti Němcům v „novoruském náručí“ pokračujících atomových budovatelů. Plány na rozvoj atomové energie a více než polovina české elektřiny z atomu mezi roky 2040-2100 by byly od Rusů zajisté kladně vyhodnoceny, ale sousedé Němci z atomového rozvoje v Česku mají obavy. Po dobrých zkušenostech s Němci a zhoršujících se s Rusy bychom měli ty lepší – Němce technologicky následovat i v oblasti energetiky. Většina nových věcí, které nakupujeme u nás v německých obchodech, je vlastně z Německa. Ne z Ruska. A zatím máme ještě nějaký čas na správné rozhodnutí,“ říká Pavel Vlček z Občanské iniciativy pro ochranu životního prostředí z.s.