Před 35 lety došlo v ukrajinském Černobylu k jaderné katastrofě. Ačkoli se radioaktivita na místě časem snížila, je okolí zničeného reaktoru stále nebezpečné, říká radiolog Martin Steiner. V Německu je nadále potřeba být obezřetný při sbírání hub.

26.dubna 1986 došlo k explozi čtvrtého reaktorového bloku jaderné elektrárny Černobyl severně od Kyjeva. O 35 let později nadále trvají sanační a úklidové práce, havarovaný reaktor se podařilo překrýt novým obalem, pod kterým se nyní krok po kroku reaktor rozebírá a odklízí jaderné palivo. Okolí o rozloze 2.600 kilometrů nadále platí za uzavřenou zónu. Martin Steiner je radio – ekolog na Spolkovém úřadu pro ochranu před zářením /Bundesamt für Strahlenschutz – BfS/ a zaobírá se dlouhodobými důsledky radioaktivity pro člověka a životní prostředí.

-SZ: Když se dnes podíváme na obrázky jaderné ruiny v Černobylu, napadne nás, že je všude kolem bujná vegetace. Také se vrátilo hodně zvířat, jako psů, vlků nebo dokonce losů. Co to vypovídá o radioaktivní zátěži v okolí reaktoru?

-Steiner: Na základě poločasu rozpadu krátkodobých radionuklidů se určitě snížilo radiační zatížení. Někteří odborníci však poukazují na to, že radioaktivita je nadále stresovým faktorem pro zvířata, žijící v okolí Černobylu. Jiní říkají, že nepřítomnost lidí má své pozitivní efekty pro místní životní prostředí.

-SZ: Objasní se někdy tato otázka?

-Steiner: Nepřítomnost člověka e dá jako faktor těžko vypočítat. Při vědeckém zkoumání byly v minulosti často problémy s dozimetrií, tedy s přesnou hodnotou záření. Nestačí zjišťovat pouze negativní následky. Důležité je mít také zcela jasnou představu o radiační zátěži zvířat, abychom mohli pochopit, jak tato souvisí s negativními důsledky.

-SZ: Regiony kolem reaktoru na Ukrajině, Bělorusku a Rusku byly v roce 1986 nejvíce postiženy radioaktivním spadem. Statisíce lidí se musely vystěhovat z 30 kilometrového okolí do bezpečí. Ale ve vzdálenějším okolí dodnes žijí milióny lidí. Jakému riziku jsou tito lidé ještě dnes vystavováni?

-Steiner: Pro radiační zátěž vzdálenějšího okolí kolem Černob ylu je směrodatná hodnota césia-137. Radionuklidy, které hrály velkou roli v době hned po havárii, jako například jód-131, dnes již odezněly. Čím více césia-137 se v jednotlivých oblastech nachází, tím větší je potenciální ohrožení obyvatel. V bezprostřední blízkosti havarovaného reaktoru jsou velmi nebezpečné tzv. Transurany. Tyto alfa zářiče se mohou při suchém počasí zvířit a dostat se tak vzduchem nedachnutím do lidského těla.

-SZ: Odráží se to například ve vyšším počtu onemocnění rakovinou?

-Steiner: V době po černobylské havárii byl velký nárůst počtu onemocnění rakovinou štítné žlázy, a to především u osob, které byly v době havárie ještě dětmi nebo dospívajícími. To je jednoznačně jisté. Byl také hlášen velký nárůst jiných tumorů a nárůst případů leukémie.

-SZ: Havarovaný reaktor byl nedávnou překryt novým krytem. Co se pod ním odehrává?

-Steiner: Starý sarkofág byl relativně křehký. To bylo také důvodem, proč se země G7, Evropská unie a Ukrajina shodly na potřebě vybudování nového bezpečného krytu pro havarovaný černobylský reaktor. Byl tedy postaven tento nový kryt „New Safe Confinement“, který váží půl tuny, je 110 metrů vysoký a 165 metrů dlouhý. Tento nový obal překryl původní starý sarkofág. Jeho cílem je, demontovat nestabilní části starého sarkofágu, vyzvednout jaderné palivo z havarovaného reaktoru a to bezpečně trvale uložit. Je to vše běh na dlouhou trať.

Zdroj. Sueddeutsche Zeitung