Ten, kdo se přimlouvá za údajně bezpečné budoucí jaderné reaktory, by si měl dobře uvědomit selhávání evropského jaderného průmyslu při realizaci nových jaderných projektů.

Zastánci jaderné energetiky rádi kritikům těchto technologií posouvají jejich údajnou neodbornost, idelogicky laděné argumenty nebo nedostatek znalostí. Přitom právě jednostranný pohled příznivců jádra neodpovídá dnešní realitě. Kdo například vidí ve vyhořelém jaderném palivu cenou surovinu, tak chce pouze tímto argumentem zastínit fakt, jak nebezpečný tento odpad je a dlouho bude.

Realita začíná tím, že jedna část vysoce radiaoktivního odpadu existuje ve formě sklovatělých odpadů. Seriózní odborníci vidí pro tuto část vysoce radioaktivních odpadů pouze jednu možnost, a sice jejich trvalé uskladnění. A ten, kdo chce druhou část vysoce vysoce radioaktivních odpadů, totiž vyhoře jaderné palivo z elektráren, recyklovat, tomu zbývá pouze možnost jejich přepracování.

Všechny ostatní koncepty zůstávají pouze na papíře a ani po desetiletích výzkumů nedošlo v tomto směru k žádnému posunu nebo úspěchu – dokonce ani v zemích, kteří jsou stále jadernou energetikou nadšeny. Zde se nabízí otázka, proč se těmto „úžasným“ konceptům nikde na světě nepodařilo ani po tak dlouhé době prorazit.

Kdo si stýská po nových přepracovnách v Německu, ten by se měl podívat například na Sellafield nebo La Hague a tamní vysokou kontaminaci celého okolí těchto přepracoven.

A ten, kdo převzal zcela mylné tvrzení, že otázka trvalého uložení jaderného odpadu je technicky vyřešena, by měl odpovědět na otázku: Proč se i po šedesáti letech neustále navyšuje množství vysoce radioaktivních odpadů v meziskladech a proč zatím nikde na celém světě neexistuje jediné fungující trvalé úložiště těchto odpadů?

Ten, kdo se nadále přimlouvá za koncepty nových jaderných reaktorů, by měl podlědnout do očí ekonomické realitě a selhávání evropského jaderného průmyslu při realizaci projektů nových jaderných reaktorů. Proč se staví v tak projaderném státě jako Francie nový jaderný reaktor pouze na jednom místě?

V případě evropského tlakovodního reaktoru EPR rostou náklady na stavbu do neuvěřitelných výšin a dochází k neustálému prodlužování stavby. Přitom je reaktor EPR pouhým dalšim vývojem stávajících reaktorů na rozdíl od reaktorů tzv. 4.generace.

Kdo si stěžuje na údajně nízkou finanční podporu jaderné energetiky, ten pouze zatajuje fakt, že jaderná energetika na úrovni EU požívá již dlouhá léta největší finanční podpory.

A ten, kdo stále doufá v jadernou fúzi, ten pouze zatlačuje nepříjemnou skutečnost do pozadí: Doba, kdy bude podle zastánců jádra realizovatelná, se již celá desetiletí stále posouvá daleko do budoucnosti. Pokud vůbec někdy přijde, pak přijde stejně příliš pozdě.

Pohled na naši realitu ukazuje jasně: jaderná energetika patří minulosti. Ochrana klimatu a naše budoucí energetické zajištění nemá s jádrem nic společného.