Od 26.dubna vyzývá německá organizace Urgewald k protestům proti francouzské bance Societe Generale, která zvažuje financování turbín plánované baltské jaderné elektrárny v ruské enklávě Kaliningradu. Baltský jaderný projekt je provázen velkými riziky, například v lokalitě nebylo vyhodnoceno seismické riziko a firma Rosatom, která má jadernou elektrárnu postavit, nepředložila ani plán na likvidaci jaderného odpadu. Kromě toho firma Rosatom předpokládá, že by dokonce důsledky velké havárie v této plánované jaderné elektrárně zůstaly v areálu elektrárny – proto neplánuje žádné evakuační cesty pro lidi, kteří v okolí žijí.
Financováním velké části exportních kreditů podporuje Societe Generale tento způsob korupce a provokuje možný vnik další velké jaderné havárie jako v Černobylu. Proto vyzýváme banku Societe Generale, aby vystoupila z tohoto nebezpečného projektu, jak již to udělala i Hypo Vereinsbank, BNB Paribas a Credite Agricole. Očekáváme, že Societe Generale v této věci rozhodne nejdéle v červnu – do té doby věříme v podporu formou telefonátů a e-mailů bance Societe Generale, informující o všech rizicích, které souvisí s touto baltskou jadernou elektrárnou a požadující odstoupení banky od financování tohoto projektu.
Další informace:
http://urgewald.org/artikel/russischdeutscher-atomprotest-zum
————–
Poprvé v historii Ruska se národní jaderný koncern Rosatom snaží postavit jadernou elektrárnu nikoli pro krytí tuzemské spotřeby elektřiny, ale pro export elektřiny do zahraničí. To je případ baltské jaderné elektrárny v Kaliningradu, bezprostředně sousedící na členský stát EU Litvu, který se proti tomuto projektu staví na odpor.
Energetická potřeba v Kaliningradu je nyní (jaro 2013) stoprocentně pokrývána. A sice díky nové plynové elektrárně, která byla uvedena do provozu teprve před dvěma roky. A nemělo by být překvapením, že i občané Kaliningradu se vyslovují proti záměru na stavbu jaderné elektrárny. Pokud by se jaderná elektrárna postavila, přinesla by s sebou podobné nebezpečí pro obyvatelstvo jako JE Fukušima pro obyvatele Japonska a produkovala by jaderný odpad, který by zůstal nebezpečný ještě další milióny let. A peníze, které by se provozem získaly, by stejně nakonec zůstaly v rukou jaderného průmyslu.
Od roku 1990 se jaderný průmysl snažil již minimálně třikrát lobbovat za stavbu nové jaderné elektrárny. Pokaždé se ale proti těmto snahám postavily místní úřady a lidé. Tato situace se změnila až poté, co moskevská vláda prosadila politické reformy. Moskva začala obsazoval nové guvernéry přímo rozhodnutím prezidenta, místo aby byli voleni v demokratických volbách. A první guvernér, který přišel z Moskvy, Georgy Boos, záhy rozhodl o stavbě nové jaderné elektrárny. O tři roky později musel kvůli masovým protestům v Kaliningradu, největším za posledních 20 let, ze své funkce odstoupit.