Na jihu Francie začala montáž obrovských dílů Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER). Spuštění zařízení, při jehož návrhu se vědci inspirovali procesy uvnitř Slunce, je plánováno na rok 2025 a mělo by být otevřít cestu k novému zdroji energie.

…

Podle původních plánů měl reaktor v letošním roce otestovat vysokoteplotní plazmu a plné fúze dosáhnout v roce 2023. Po několika odkladech současný rozvrh počítá s testováním plazmy v roce 2025 a provozem v roce 2035. Kromě odkladů se projekt potýká i s navýšením rozpočtu: původní částku překročil již třikrát, nyní se náklady pohybují ve výši 200 miliard eur (525 miliard korun).

ITER je určen výhradně k demonstraci praktické uskutečnitelnosti fúze, elektřinu nikdy vyrábět nebude. Skutečným „prototypem“ fúzní elektrárny má být zařízení DEMO, které bude již čistě evropským projektem. Hypotetické zahájení provozu první generace skutečné fúzních elektráren je tak stále vzdáleno nejméně několik desítek let.

ITER bude fungovat na základě pro nás nejjednodušší varianty jaderné fúze: tedy slučování dvou jader izotopů vodíku: deuteria a tritia. Právě ty by měly být palivem pro první generaci budoucích fúzních elektráren. Deuterium se vyskytuje ve vodě a je poměrně lehce získatelné. Tritium se volně v přírodě nevyskytuje, nicméně lze jej vyrábět z lithia, ideálně přímo uvnitř reaktoru. Vzhledem k extrémní účinnosti této reakce máme zásoby tohoto paliva na tisíce roků. Produktem této reakce je atom helia a neutron nesoucí větší část energie, tudíž neprodukuje radioaktivní odpad. Fúzní reakce v budoucím reaktoru na principu tokamaku bude probíhat podobně jako hoření paliva v kamnech. Tudíž by mělo jít o zdroj bezpečný, protože reakci půjde kdykoliv přerušit, a nemůže dojít k nekontrolované řetězové reakci.

Zdroj: Technický týdeník